Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moták zpracovává lidové tance z celých Čech, přičemž se vždy snaží o zachování autentičnosti původních forem bez přílišně stylizace a o technickou čistotu předváděných tanců. Odbornou pomoc a konzultaci ochotně poskytují manželé Rejškovi, kterým soubor Moták za toto velmi děkuje.

 

Soubor svůj repertoár představil už na několika festivalech a dalších akcích.

Moták vystupuje v blaťáckých krojích; Blata byste nalezli v jižních Čechách, mezi Soběslaví a Veselím nad Lužnicí. Tanečníci oblékají kroj slavnostní, tanečnice střídají prostý pracovní kroj, tzv. kanafasku, a bohatě zdobený kroj slavnostní. Mezi jeho doplňky patří vínek, široká sametka na čele pošitá barevnými korálky; vínek představoval staročeský odznak panenství. Krk zdobí nejen české granáty, ale i tzv. krejzl, nebo také okruží, vejkladek, vyšívaný a lemovaný krajkou.

 

Organizační vedoucí je Luboš Oppitz. V současné době má soubor okolo 18 stálých členů, z větší části se jedná o zkušené tanečníky, kteří se lidovému tanci věnují již řadu let. K nim se během existence souboru připojili studenti, kteří přišli do Prahy z různých koutů republiky a podlehli kouzlu lidových písní a tanců.

 

Nepostradatelnou je spolupráce s muzikou folklórního souboru Kvítek z Hradce Králové. Která nejen že hraje tanečníkům „pod nohy“ podle jejich přání, ale dopřává jim i oddechu a dotváří atmosféru vystoupení i svým osobitým podáním lidových písní.

 

 

Popis tanců

 

Dvojtanec Rejdovák a Rejdovačka: řadíme mezi nejstarší tance, původem z Hradecka; pomalou část představuje sousedská s „rejdováním“, kdy pohyby paží naznačují držení klečí ruchadla při orání suché, tvrdé půdy, kleče rejdí sem a tam; základem rychlé části je polka-rejdovačka.

 

Furiant: „furiantský krok“ je zvláštním skočným tanečním krokem; tento temperamentní krok vychází z furiantství českého sedláka, s nímž souvisí i radost z rázného a rychlého pohybu; zároveň patří furiant mezi tzv. směsky, tance s pravidelným nebo nepravidelným střídáním rytmu a tím i střídáním více druhů tanečních kroků.

 

Kalamajka: je to tanec v dvoudobém taktu, v textu i melodií s žertovným nádechem; každému se asi vybaví píseň „Kalamajka mik, mik, mik, oženil se kominík“; někdy se tanci říká „kolomyjka“, to podle oblasti, kde pravděpodobně vznikla původní podoba tance – totiž v okolí města Kolomyje ve východních Karpatech (na Zakarpatské Ukrajině).

 

Doudlebská polka, neboli Klobouky: jedná se vlastně o taneční hru; na zábavách patřila mezi tance, ve kterých bylo oblíbeným zvykem postupná obměna tanečních párů; zároveň šlo o předvedení umu tanečníků ve vytleskávaných figurách a vzájemném předávání klobouků z hlavy na hlavu v rytmu hudby, navíc ve stále se zrychlujícím tempu.

 

Hulán: huláni, původem polská lehká jízda, byli v 19. století součástí armády habsburské monarchie; tanec se skládá ze tří písní, v první lyrické části zpívá dívka o své lásce k mladému hulánovi; následuje rychlejší část, ve které jako by se hulán loučil s dívkou a odcházel na vojnu. Základním krokem pomalé, třídobé části je sousedská; v rychlém tanci se nastupuje vojensky rázným, poskočným krokem, závěrečná dohrávka je rychlá a vzletná polka.

 

Jihočeská kolečka: ve svých nespočetných podobách a variacích představují nejtypičtější tanec jižních Čech; patří také mezi nejstarší popsané formy, o nichž vypovídají zprávy už z 16. a 17. století;

kolečka se mohou tančit v různém rytmu, v párech jako točivý tanec, nebo v menších či větších skupinách v kruhu, často s předzpěvem; základní kolečkový krok bývá zpestřován různými výskoky a podupy; je dochováno velké množství kolečkových písní, s nejrůznější náladou – od pomalých lyrických až po prudké, dynamické

na závěr tanec graduje v tzv. kolečko smrti, neboli smrťák: tančí se maximální rychlostí, ve dvojici či trojici, a dojem může být umocněn ještě rázným přidupáváním vnější nohou.